Děti nesportují, vychováváme cukrovkáře. Průšvih má celá společnost, varuje Antonín Barák, starší.
Málokdo může o výchově mladých fotbalistů mluvit z podobné pozice jako on. Antonín Barák starší je dlouholetý pedagog, trenér, školitel trenérů, otec a relativně čerstvě i děda. A vidí velký problém, který nemá jen fotbal.
V Evropě máme nejobéznější děti, mezi nimi spoustu s náběhem na cukrovku – a nejmíň hodin tělocviku týdně,“ burcuje.
„Dítě od třetího roku věku potřebuje pro zdravý vývoj mozku určité množství pohybových aktivit. Když pohyb chybí, mozek se nerozvine v rámci svého genetického potenciálu. A bohužel nedokážeme moc změřit, jak velký vliv to má. Nevíme, jestli je to o pět procent, o deset, nebo o třicet. Každopádně je evidentní, že ke snížení kapacity mozku dojde. A já říkám, že tohle by mělo zajímat premiéra, ministry, politiky, kteří zodpovídají za to, jak stát funguje teď, ale mají dělat i strategická rozhodnutí o tom, jak to tady bude vypadat za třicet let. To, že budeme mít horší sportovce, je jen vedlejší problém,“ říká Barák.
České děti podle něj vůbec nedosahují na normální množství přirozeného pohybu. Podle něj by se denně, sedm dní v týdnu, 365 dnů v roce, měly po dobu šedesáti až devadesáti minut pohybovat ve střední až vyšší intenzitě, do níž už nepatří chůze.
„Získávám si informace z ministerstva školství, zdravotnictví, Národní sportovní agentury, z FTVS... Data jsou doopravdy nekompromisní. Je jasně podložené, že zhruba od roku 2021 jsme získali několik primátů v Evropě. Od letošního roku jsme jediní, kdo má dvě hodiny tělocviku týdně. Už i Slováci si vykopali aspoň třetí hodinu. Druhá věc je, že mezi pátým a sedmnáctým rokem máme také nejobéznější děti. A také máme nejvíc dětí s náběhem na cukrovku,“ říká Barák.
Sport je přitom podle něj začít dělat celkem brzy. „Pokud k němu děti nejsou vedené ve věku, kdy je jejich senzitivita na tyto podněty silná, už je nezlomíte. Pubescent, který tou dobou už má většinou nadváhu, vůbec nechápe, proč by měl běhat, skákat, plazit se... Přijde mu to trapný, směšný, neumí to, bolí ho to a šance se minimalizuje,“ říká Barák a dodává, že právě proto například v projektu Trenéři ve škole, jehož je hlavním metodikem, cílí na první stupeň základních škol.