Po sestupu z divize bylo naším cílem hrát klidný střed tabulky v krajském přeboru a prezentovat se kombinačním fotbalem, který bude koukatelný. Bohužel nás od přípravy trápila personální situace, kde jsme měli reálně deset starších dorostenců a to se časem ukázalo jako kardinální problém.
První utkání jsme sehráli na domácí půdě proti nedaleké Dobříši a vyhráli ho 4:2. Nicméně se v plné nahotě ukázaly naše nedostatky a kdyby hosté proměnili alespoň polovinu svých vyložených šancí, tak by závěrečné skóre vypadalo jinak. To se ukázalo v následném utkání v Mělníku, kde nás domácí rozdrtili potupným skóre 10:2. Věděli jsme, kde nás tlačí bota, dostávali jsme jednoduché branky po nákopech soupeře. V dalším utkání byl cíl se těmto brankám vyvarovat. Bohužel se tak nestalo a po domácí prohře 1:7 s Říčany jsme věděli, že musíme něco změnit. Čekalo nás utkání ve Slaném a ostudnou porážku jsme dopustit nechtěli. Přes dobrý výkon jsme prohráli 3:1, ale byl vidět týmový duch, na kterém se dalo stavět. Zlepšený výkon jsme potvrdili v domácím utkání s Kosmonosy, který jsme dokázali vyhrát 5:1. Následně jsme na domácím hřišti odehráli smolné utkání s Velimí, kde jsme v půli vedli 2:0, nicméně jsme v samém závěru ztratili všechny body a prohráli 2:3. Třetí domácí utkání v řadě jsme sehráli se Lhotou a bylo na co koukat. Hrál se fotbal na obě strany a závěrečná plichta 3:3 byla zasloužená. Další víkend nás čekalo derby v Sedlčanech, které jsme zvládli jak herně, tak výsledkově a zaslouženě brali tři body za výhru 0:4. Vypadalo to, že jsme se dostali do herní pohody, ale… Následovala série pěti proher. Opět jsme dostávali jednoduché branky a sami jsme se na každý gól strašně nadřeli. Postupně jsme prohráli v Hostouni 4:1, doma s Velkým Osekem 1:3, v Nymburku 4:1, doma s Poděbrady 1:3 a v Kutné Hoře 2:1. Bod jsme vydřeli až v domácím utkání s Kladnem 3:3, kde jsme podali velmi dobrý výkon. Poslední utkání podzimu jsme hráli na půdě lídra soutěže Povltavské FA a kluci se rvali, nicméně jsme padli 2:0.
Podzimní část soutěže byla náročná fyzicky, ale hlavně psychicky. Úzký kádr byl hlavním problémem, který jsme v zimní pauze museli vyřešit. V podzimní části jsme dokázali zvítězit ve 3 utkáních, ve 2 remizovali a prohráli jich 10. Získali jsme pouhých 11 bodů a měli záporné skóre 30:50. To stačilo na předposlední 15. místo tabulky.
V zimní přípravě jsme přivedli 2 hráče, stopera Tomáše Prokeše z Drahlína a záložníka Honzu Šulitku z Podlesí. Dále se nám uzdravil Jirka Květ hrající v útoku a z mladšího dorostu přeřadili Kubu Novotného. Už v přípravě vše vypadalo, že vše do sebe zapadá a v sedmi přípravných utkáních jsme pět vyhráli (Beroun – SKS 1:3, SKS – 1.FK U16 6:1, SKS – Milín 3:1, SKS – Rožmitál 6:4, SKS – Komárov 4:0), jeden remizovali (SKS – Bohutín 3:3) a prohráli ve Srakonicích 2:0. Cílem byla záchrana soutěže.
První jarní utkání jsme dominantním výkonem porazili Mělník 4:1 a bylo vidět, že si kluci věří. O týden později jsme doma přehráli Slaný taktéž 4:1 a všichni jsme byli plní euforie. Dařilo se výsledkově a co víc, v utkáních jsme byli dominantní na míči a hráli hezký fotbal. Pak bohužel ve třech utkáních po sobě jsme pouze plichtili a byla to ztráta bodů, i když se jednalo o venkovní utkání. V Říčanech 2:2, ve Velimi 1:1 a ve Lhotě 2:2. Poslední remíza ve Lhotě bolela o to víc, že do 80. minuty jsme vedli o dvě branky a domácí srovnali v 92. minutě ze standardní situace. V dalším utkání jsme hostili nejlepší družstvo proti kterému jsme hráli Hostouň. Utkání jsme prohráli 0:4 a nebyla náhoda, že Hostouň byla nejlepším družstvem jarní části sezóny. Prohru jsme chtěli odčinit ve Velkém Oseku, ale s domácími hrál i pan rozhodčí, který vymyslel během 4 minut dva pokutové kopy a kluci se s tím v hlavách nedokázali vyrovnat. Bylo to utkání plné emocí a fotbal se moc nehrál. Na to se ale vymlouvat nemůžeme, nicméně prohra 3:1 bolela. Co vás nezabije, to vás posílí a následná série čtyř vítězství byla odměnou. Nejprve jsme doma porazili silný Nymburk 3:1, následně rozdrtili Sedlčany 11:0, Venku jsme obrali o body Poděbrady 1:9 a doma vydřeli vítězství nad Kutnou Horou 3:1. Situace v tabulce se nevyvíjela vůbec dobře, protože všechny družstva hrající o záchranu bodovala. Zádrhel přišel v derby na Dobříši, kde i přes dobrý výkon jsme padli 2:0. Následně jsme zajížděli na Kladno a jeli tam s vědomím, že musíme vyhrát, abychom měli naši situace v rukách a nemuseli se ohlížet na ostatní výsledky. Bohužel jsme jen remizovali 1:1, přesto jsme věřili, že šance na záchranu soutěže existuje. Obě poslední utkání jsme museli bezpodmínečně vyhrát a čekat, jak se vyvinou ostatní výsledky. První dílčí úkol jsme splnili, když jsme doma porazili lídra a už jistého postupujícího do divize Povltavskou FA 5:1. Poslední utkání sezóny jsme hráli v Kosmonosech a nebylo to zápas pro slabší povahy. Nejprve jsme v úvodu inkasovali a vůbec to nevypadalo, že bychom byli lepším družstvem na hřišti. Po jednoduchém nákopu a individuální akci Jeníka se nám podařilo vyrovnat. Bohužel Jeník po jednom ze soubojů neudržel nervy a na rozhodčího utkání zařval hanlivým výrazem a šel do sprch. Od 16. minuty jsme hráli v deseti a to nás semklo. Dokázali jsme perfektně bránit a chodit do brejků. Jeden z nich nám vyšel a my se po závěrečném hvizdu mohli radovat z vydřené výhry 1:2.
Jarní část sezóny byla velmi dobrá. Vyhráli jsme 8 utkání, 4 remizovali a 3 prohráli. Získali jsme 28 bodů při skóre 48:22 a byli jsme za Hostouní druhým nejlepším družstvem jarní části sezóny. Celkově jsme obsadili 12. místo, které stačilo na záchranu v soutěži. Ve 30 utkáních v sezóně jsme 11 vyhráli, 6 remizovali a 13 prohráli. Získali jsme 39 bodů a měli aktivní skóre 78:72. Byla to náročná cesta a kluci si zaslouží obdiv, že do posledního utkání věřili v naši cestu a hráli pěkný kombinační fotbal. Je na místě zmínit velký talent Tomáše Jeníka, který byl v této sezóně v kádru A -týmu, ale díky jeho pomoci jsme dokázali soutěž zachránit. Nastoupil v 9 utkáních a z toho jsme 7 vyhráli a 2 remizovali. V 9 utkáních vsítil neuvěřitelných 25 branek a byl 2. nejlepším střelcem krajského přeboru.