... uveden do síně slávy v roce 2020 (in memoriam)
Emanuel Míka se narodil 23. května 1917 a od útlého dětství se věnoval sportovním aktivitám. Vynikal především ve fotbale a také v ledním hokeji. V těchto nejpopulárnějších sportech přečníval své vrstevníky. Ve fotbale byl výrazným střelcem v horymíráckém dresu
a v hokeji výborným brankářem. Tehdá se hrál hokej na horní Oboře za hojné účasti příbramských fandů. V mládí byl droboučké postavy, takže zpočátku měl potíže se dostat do základní sestavy, ale postupem času začal být obávaným kanonýrem. Díky své houževnatosti si vydobyl stabilní pozici v mužstvu. Nepatřil k razantním střelcům typů Tůmy, Hájka, Rady apod., ale v pokutovém území se dokázal umně orientovat a dával hodně branek. V dresu Horymíru si zahrál v sezóně 1938/39 i divizi, která byla v těch letech druhou nejvyšší fotbalovou soutěží v Československu. Jeho velkým kamarádem byl jeho spoluhráč z útočné řady, Ladislav Śtípek, který hrával za SK Horymír a byl i mistrem světa ve stolním tenise. Eman Míka se ve válečných letech odstěhoval do pohraničí. Bydlel v Ústí nad Labem, kde chytával v hokeji druhou ligu. Po válce se vrátil do Příbrami, kde založil rodinu. Nejmladší dcera Alena se sportu nevěnovala, ale jeho dva synové se potatili. Starší Jaromír byl výborným dorostencem Spartaku a dokonce hrával i za krajskou dorosteneckou jedenáctku. Druhý syn Zdeněk v dorostu hrával dorosteneckou. ligu a později i za A mužstvo. Fotbalu se věnuje i vnuk Zdeněk, který hrával též za A mužstvo a v současnosti dělá trenéra divizního dorostu.
Eman Míka po skončení hráčské činnosti, kdy končil ve 45 letech, dělal trenéra u dorosteneckých družstev a i u rezervního týmu Spartaku. V civilním povolání dělal to nejtěžší zaměstnání, lamače na Uranových dolech. Zemřel v říjnu 2004, a tak jej do síně slávy uvádíme in memoriam.