Více než padesát let ve stejném klubu,
Práce s mládeží patří ve sportu a zvláště v kopané mezi nejnáročnější, ale také za velmi nevděčnou. Není divu, vždyť u mládeže rozdíl věku dělá hodně a mnohdy není pro trenéra jednoduché vysvětlit malým fotbalovým žáčkům, že porážka s chlapci mnohdy i o tři roky staršími nic neznamená a že jednou budou také vyhrávat. Práce trenérů s mládeží od toho nejútlejšího věku až po dobu, kdy končí dorostenecký věk, zůstává téměř ve všech klubech prací nedoceněnou. Jedním z takových nedoceněných trenérů je i Josef Mára, který patří po dobu více než čtyřicet let k nejobětavějším trenérům v celé České republice.
Už dnes se stává legendou mezi trenéry. S fotbalem začínal v deseti letech na Spartaku Příbram, kterému je věrný dodnes. S výjimkou dvou vojenských let, které odkroutil v proslulých Milovicích, kde také hrával fotbal. Jako pravý klubista tvdošíjně odmítal trenérské nabídky, především od tehdejšího SK UD Příbram. Vždy dokázal odolat různým svodům a od svých svěřenců nedokázal nikdy odejít. Jako hráč vynikal v žákovských a
dorosteneckých kategoriích. Po návratu z vojny vydatnou měrou přispěl k postupu B mužstva do I.B. třídy, když byl jeho nejlepším střelcem.
Od roku 1967 začal nastupovat v základní sestavě A týmu hrajícího krajský přebor, kde hrál až do roku 1975. S trénováním začal již v roce 1966, kdy ještě jako aktivní hráč pomáhal Michalu Cimbalošovi. Samostatně začal trénovat v roce 1970, kdy převzal po Josefu Bacíkovi žákovská družstva. V žákovských kategoriích měl také největší úspěchy a až do roku 1978 byl pro začínající adepty kopané nejenom trenérem, ale i starostlivým tátou. Nevedl si špatně ani s dorostenci v krajském přeboru, s kterými po dobu dvou let bojoval o postup do dorostenecké ligy.
Nebýt odchodu Drahokoupila s Csaplárem, tak s největší pravděpodobností navázal na dorostenecké úspěchy z roku 1968. Velice záslužnou práci odvádí Josef Mára i na okresním fotbalovém svazu. Od roku 1975 pracuje v komisi mládeže a od roku 1980 je členem předsednictva. Dlouhá léta vede okresní - žákovské i dorostenecké fotbalové výběry. V osmdesátých letech se objevoval ve funkci trenéra dospělých. I když většinou trénoval své odchovance, u dospělých nebýval vždy prorokem, protože tam mu do práce mluvili i lidé, kteří fotbal nikdy nedělali, a tak se opětovně raději vracel k mládeži či rezervě dospělých, kde se snažil k fotbalu navracet hráče, kteří na fotbal z různých příčin zanevřeli.
Za dlouhou dobu trenérské působnosti vychoval několik vynikajících fotbalistů. Nejvíce pyšný byl na kanonýra Jaroslava Pazderu, bezkonkurenčního střelce v národní lize. Druhým v popředí byl všestranný Josef Csaplár, který odešel v necelých sedmnácti letech do SKUD Příbram, potom hrál v Teplicích v Karlových Varech, Rakovníku. Po návratu do Příbrami ještě hrával na Litavce a potom se stal věhlasným trenérem.Nejvíce si zahrál v první lize další z Márových odchovanců Dan Drahokoupil. Ligu hrával i Ivan Pihávek.
Do národní ligy to dotáhli i další Márovi svěřenci – Staroba, Bodnár a Mišún. Je pozoruhodné, že tito jeho odchovanci, kromě Pazdery, jsou v současné době úspěšnými trenéry. Csaplár po mistrovském Liberci převzal pražskou Slavii, nyní je polském Plocku. Drahokoupil byl dlouholetým asistentem trenéra Tobiáše, nyní dělá skauta pro Spartu a ještě trénuje v Táboře, Pihávek trénuje v Chebu a Staroba v Písku. Bodnár je dorosteneckým trenérem Spartaku Příbram a Mišún trénuje v Hluboši. Možná, že lásku k trenérskému řemeslu pocítili právě v době, kdy je vedl jejich velký vzor Josef Mára. Určitě měli od něj co odkoukat.
Závěrem lze říci, že Josef Mára si zaslouží za dlouholeté účinkování na Spartaku velké uznání. Věříme společně se všemi příznivci SK Spartak Příbram, že u fotbalu ještě nějaký čas zůstane. V současnosti trénuje B mužstvo dospělých v okresním přeboru.